THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE BLACK CROWES jsou parta hipíků, kteří hrají hutný blues rock. Na scéně se pohybují od roku 1989, hlásí se k odkazu GREATEFUL DEAD nebo CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL a přestože za celou kariéru stáli vždy poctivě mimo hudební trendy, kupodivu se vždy drželi poblíž vrcholu prodejní hitparády. Nový materiál byl nahráván živě(!) v provizorním studiu kdesi ve Woodstocku, za účasti pár vyvolených fanoušků, kteří se také zapojili, aby byla větší legrace. Samozřejmě masteringem a úpravami ve studiu se vše doleštilo, ale ty základní vibrace tam byly nabušené živě, což se ukázalo jako správná volba, neboť nahrávka má grády. Většina skladeb v sobě obsahuje hitový potenciál, ale nejedná se o žádné líbivé rádiové odrhovačky, všechny kusy jsou zaranžované pro nemalý počet hudebních nástrojů, se stopáží kolem pěti minut a kromě kytar, bicích v každé zahraje ještě harmonika, hammondy, perkuse, mandolína, housle a jiné nástroje, takže nuda nepřipadá v úvahu. Kytary jsou kapitola sama pro sebe, krom toho, že jiná kapela by s těmito nápady natočila tři desky, musím poukázat na to, jak jsou mistrně poskládané dohromady. A v neposlední řadě přispívá k mému nadšení také podařený zvuk. Bože, ty basy!
Velkou pohodu naladí již úvodní „Good Morning Captain“ a i „Been A Long Time“ pokračuje v podobném stylu, pohodový soundtrack k letnímu odpoledni ovšem vyhrotí tříminutové sólo, kdy sólující kytaru, harmoniku či klávesy pohání našlápnutá rytmická sekce, až tlak stoupne do červeného a situaci musí uklidnit následující cajdák „Apalooza“. Hitem č.1 na této desce je určitě pecka „I Ain´t Hiding“, začínající jako oldies disko ze sedmdesátých let, pedal steel kytara brnká hitovou melodii, rozjetý rytmus nutí do skoku a Chris Robinson vtipně zpívá „Stayed On The Dancefloor, Because You Can´t Find The Door...“, zajímavé jsou také lžíce coby perkuse. Jednoduchý riff startuje moji oblíbenou věc, zatěžkaný jižanský rock s názvem „Kept My Soul“, ne nepodobný starším kouskům od ZZ TOP, kytary chrlí parády a skladba se táhne jak bažina v Mississipi. Většina skladeb začíná jednoduše, pozvolna se rozjíždí a ke konci kytary, hammondy nebo jiné nástroje čarují, ale nikdy se naštěstí sólování nezvrhne v bezduchou exhibici. Příkladem pozvolného utahování šroubů a důkaz muzikálního talentu je i zdánlivě odpočinková akustická brnkačka „What Is Home“. Můj další favorit a hit č.2 se jmenuje „Make Glad“, rytmické funky s nakažlivým refrénem, klasika. Dočkáte se i veselého rock´n´rollu s piánem v popředí „And The Band Played On“ a na závěr nechybí, jak se na správné hippies sluší, balada o lásce „Last Place That Love Lives“. Texty rozebírají filozofická témata hodna starých rock´n´rollových bardů, jako: „stále čekám na svou lásku“ nebo „dábel má moji duši“ či „kde je můj domov?“ a podobně. Vtipně je podána vzpomínka na Houston ve skladbě „Houston Don´t Dream About Me“.
Abych jen nechválil, tak tu mám jedno „ale“. Součástí tohoto CD je speciální kód, na základě kterého si můžete z webu THE BLACK CROWES stáhnout dalších devět(!) bonusových skladeb. Vlastně se jedná o druhou část alba s názvem „Until The Freeze“ a bohužel tato bonusová část kvalit „Before The Frost“ zdaleka nedosahuje a mám-li hodnotit dílo jako dvojalbum, tak jdou body výrazně dolů. „Until The Freeze“ tedy odbudu tvrzením, že se jedná převážně o jednodušší country cajdáky a dál to rozvádět nebudu.
THE BLACK CROWES nebyli nějakou dobu aktivní a zřejmě jim hudba chyběla. Tak se vrátili zpět a udělali zatraceně dobře, protože není lepší muziky než té, co hrají muzikanti pro radost, srdcem, s vášní a tváří se u toho jakože o nic nejde. Mám dojem, že toto je přesně ten případ. V souvislosti s „Before The Frost“ mne napadají fráze jako: „blues rock s koulemi, kvalitní muzika, pozitivní vibrace, oldschool, velká pohoda nebo správná muzika na kalbu“. Vyberte si.
Kvalitní, pohodová muzika pro chvíle relaxace a odpočinku.
8 / 10
Chris Robinson
- zpěv, kytara, harmonika
Richard Robinson
- kytary, sitar,zpěv
Steve Gorman
- bicí a perkuse
Sven Pipien
- basa, zpěv
Luther Dickinson
- kytara, mandolina
Adam MacDougall
- klávesy, zpěv
1. Before The Frost:
2. Good Morning Captain
3. Been A Long Time [Waiting On Love]
4. Appaloosa
5. A Train Still Makes A Lonely Sound
6. I Aint Hiding
7. Kept My Soul
8. What Is Home
9. Houston Dont Dream About Me
10. Make Glad
11. And The Band Played On
12. Last Place That Love Lives
13. Until The Freeze:
14. Aimless Peacock
15. Shady Grove
16. Garden Gate
17. Greenhorn
18. Shine Along
19. Roll Old Jeremiah
20. Lady Of Avenue A
21. So Many Times
22. Fork In The River
Before The Frost...Until The Freeze (2009)
Warpaint Live (2009)
Warpaint (2008)
Freak'n'roll Into The Fog (2005)
Live (2002)
Lions (2001)
Live At The Greek (with Jimmy Page) (2000)
By Your Side (1999)
Three Snakes And One Charm (1996)
Amorica (1994)
The Southern Harmony And Musical Companion (1992)
Shake Your Money Maker (1990)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Silver Arrow Records
Stopáž: 101:00
Produkce: Paul Stacey
Studio: Levon Helm´s, Woodstock
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.